Má starší dceruška Sára je naprosto nádhernou bytostí. Její charakteristikou jsou krása, inteligence, neuvěřitelná zručnost, schopnost vyprávět příběhy, improvizovaně zpívat a básnit, malovat, kreslit, jen motorické přednosti po svém otci kupodivu nezdědila.

(Sára po malířské exhibici)

V tomto týdnu jsem s dětmi (druhým produktem našich genů a krev mojí krve je Bára, kterou lze specifikovat jako “splněný sen každého otce”) sám, poněvadž má drahá choť jela zařizovat dokončení studia přerušeného z důvodu našeho sňatku. Ale to je jiný příběh.

Jsem s holkama sám a Sára neustále dyndala, ať ji naučím vázat tkaničky na mašličku. Sama se mnohokrát pokusila improvizovaně k vytouženému dílu dojít, ale doposud se jí náhodně podařilo: uplést cop, pomlásku, Machardův horolezecký prusík a vánočku. Nikdy se však nedočkala vytoužené mašličky.

Přišla s kusem nitě a já ji odbyl, ať sežene pořádný kus provazu, myslel jsem, že budu mít na chvíli klid. Vzápětí příšla se dvěma silonovými lanky, zajímavá myšlenka, přijít se dvěma samostatnými kusy provazu. Má drahá polovička jej měla pečlivě uschovaný, nevím nač, ale určitě vím, že už jej nepoužije. Jeho použití jako didaktické pomůcky pro studium činnosti s doživotní hodnotou je více, než silný, řekl bych nezlomný argument. Tedy alespoň v době nepřítomnosti drahé ženy se mi tak jeví.

Vázali jsme na Sářinu nožičku. Zprvu jsem cíl považoval za nereálný, ale Sára se po chvíli chytla. Chtěla činnost ukázat jen jednou a pak už jen trénovat sama. Pak se věc opakovala přibližně pětkrát v tomto pořadí: Názorná ukázka –> vlastní pokus –> neúspěch –> pláč. Šestý pokus byl zlomový, korunovaný úspěchem v tomto pořadí: Názorná ukázka –> vlastní pokus –> mašlička –> spokojená prezentace výsledku.

Dále jsem Sáře naordinoval samostatný trénink ve tří sériích po patnácti opakováních. Jako pomůcku k provázku našla hřeben. Výsledek druhého úspěšného pokusu jsem nafotil (po ruce jsem měl jen komunikátor Treo a ten fotí mizerně :-().

Během dne postupně přibývaly mašličky na všech předmětech dostatečně pružných a dlouhých (šála, tkaničky, šátek, napájecí kabely ke spotřebičů atd.).

Zcela živě si pamatuji na svou první mašličku na pásku od županu. Naučil jsem se ji v době své nemoci od otce u televize a okamžitě novou dovednost aplikoval na opánkách, přímo v županu za vchodovými dveřmi na rohožce. Šel zrovna po schodech dolů soused a já vítězoslavně a s patřičnou pýchou nenápadně prezentoval svůj výsledek; dnes vím, že nechápal… Dnes jsem jednu z otcovských rolí naplnil, mohu si jít klidně lehnout