Zjišťuju, že můj blog se pomalu ubírá ke žvástům o ničem. Nerad bych zanamenával nudný sled událostí mých běžných dní. Zkusím tedy dělit se tím, co možná některý z vás ocení. Mám rád muziku. Hodně, hodně moc. Nevím, kde se to ve mě bere, u nás doma se poslouchala hlavně vypištěná Sandra a rok mi byl vtloukán do hlavy klavír. Leč klavírní motivace mých rodičů byla stejná jako můj, jimi vytoužený akademický titul. Doufám, že se ubráním této pachoutce rodičů udělat ze svých dětí něco, co jsem nenaplnil ve svém životě já.
Ale zpět k tématu. V této muzikální rubrice bych chtěl doporučovat to, co se mnou zrovna hýbe. Sluchátka se stala mým neoddělitelným komplementem; kdyby se někomu válely někde KOSSy, klidně je přijmu. Upozorňuji, že se mnou hýbou věci, které jsou pro většinu národa asi nestravitelné. Proto taky ta sluchátka, která nenarušují naše manželské soužití. V hudbě zrovna souznění nenacházíme 
To je ale slabá skvrnka na jinak dokonalém soužití.
TAKŽE ZAČÍNÁME!!!
Na rozjezd si dáme něco klidnějšího, co zvládnou i citlivější povahy. Možná každý nezná jméno SIMON PHILLIPS, ale každý zná z rádia hity legendární skupiny TOTO.
Bubenická legenda Simon Phillips se narodil v roce 1957 v Lodnýně. S muzikou začal už ve svých čtyřech letech a ve dvanácti již natáčel s otcem první desku. V šestnácti už hrál v muzikálu Jesus Christ Superstar a pak jeho hraní nabralo pořádné obrátky a pokračuje dodnes. Jen namátkou bubnoval ve formacích Judas Priest, Mr. Big, Whitesnake, The Who nebo s hvězdami jako Peter Gabriel, Al DiMeola, Mick Jagger, Garry Moore nebo s mým oblíbeným Joe Satrianim.
Teď mám puštěnou jeho sólovou desku Symbiosis z roku 1995; pohodový instrumentální jazzík. Personální obsazení desky - Simon Phillips - Bubny; Ray Russell - Kytara; Mitchell Forman - Klávesy;
John Peña, Mike Porcaro, Jimmy Johnson - Basa; Wendell Brooks - Rohy; Chris Trujillo, Sheila E. - perkuse. Zatím nejsem dost zběhlý v recenzích a tohle blogové doporučování mě možná přinutí více do věci proniknout. Zatím jsem jen schopen říct, tohle je fakt pohoda
A tady malá ukázka; poslední, devátá věc z desky “Sea of Sighs”
