Zítra opět nastupuju do pracovního procesu a mám co dohánět. Dnešní den (hm, jsou 3 minuty po půlnoci, tedy včerejší) byl velmi poklidný, ale v něčem nový, povzbuzující.. mám z něj po dlouhé době zase jednou dobrý pocit.

Ráno jsem vstal opět po deváté hodině, ale bolesti takřka žádné, jen trochu nečeho v krku… Teta Kateřina by možná řekla: “Komu se nelení, tomu se zelení.”

Rodina byla po chvíli vyexpedována na chaloupku ku opékání kuřat. Mě zbyla opět domácnost pro sebe a především ku léčení chorob. Na snídani jsem slupnul babiččiny tvarohové koláčky s kaukaukem, mňam.

Protože mi je kapku blbé neustále ležet, říkal jsem si, že bych mohl přispět něčím v běhu domácnosti. Narval jsem tedy pračku prádla a v potu a krvi jej vypral i pověsil. Vyčistil jsem akvárium a jsem překvapen, že poslední delší kalné období přečkalo osazenstvo v plném počtu a síle. Snad, když drahá polovice uvidí onu čistotu, bude souhlasit s koupí nějaké pěkné hadice. Po tomto náročném programu jsem pojedl pizzy. Nádobí bylo velmi málo, ale i kdyby nebylo, možná bych jej umyl také. Mytí nádobí nesnážím…

Během domácích prací jsem poslechl kázání Dave Pattyho o pokání. U jídla jsem louskal biblické kapitoly 1. knihy Samuelovy. Ještě, než jsem ulehl kolem třetí odpoledne dostal jsem do sebe nějakých dvacet kapitol.

Myslím, že se mě dneska Bůh dotýkal. Odkryl mi pár věcí, se kterýma by to chtělo něco udělat. Uvědomil jsem si pár sobeckých postojů, které jsem považoval za svou vytrvalost a houževnatost. Taky jsem si dal slib, že udělám něco s odkládanými černými skříňkami v sobě samém. Možná to bude lepší, než je otevře někdo jiný. Tak nějak se mi to začalo spojovat, ty kapitoly z Bible, to kázání, moje vlastní pocity, které mě poslední dobou trápí… Možná je to těmi velikonocemi. Ježíš byl vzkříšený a ve mě, když nad tím přemýšlím se vyloupl pramínek něčeho živého, co mě osvěžilo a dává naději na zítřek a dál.

Ježíši děkuji, žes zase udělal krok, když mě se nechtělo a pořád jsem to odkládal. Díky za povzbuzení a naději.

Nakonec celkem slušný citát, který slyšel od Boha Samuel, než pomazal Davida, kterého Bůh vyvolil za krále Izraele:
Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem.